Přes vzájemné ujišťování, že ročník 2019 je náš poslední a že už nikdy, nikdy tento pochod nepůjdeme, jsme samozřejmě na letošní Clay-Evě nemohli chybět. Akce byla díky čínské chřipce odložena na nezvyklý podzimní termín a možná i proto byla účast týmů oproti běžnému stavu asi poloviční.
I pietní vzpomínka u pomníku výsadku v Hostišové byla letos komornější a s méně vyznamenáními než obvykle. To nám ovšem vyhovovalo, protože jsme mohli alespoň rychleji vyrazit po stopách „padákových agentů“. Na naši oblíbenou první metu, do hospůdky „U Helmuta“, jsme dokonce dorazili ze všech závodníků jako jediní a tak jsme mohli nerušeně u iontového nápoje šířit osvětu o čs. odboji mezi místními obyvateli.
Předpověď slibovala i v noci téměř letní teploty okolo 20°C, my jako zkušení účastníci jsme se ovšem nenechali nachytat a vzali si teplé vlněné battledressy jako obvykle. Nepopírám, že zpočátku nám bylo poněkud horko, ale když se okolo desáté začalo blýskat a vzápětí zcela oproti všem předpovědím i krápat, v soukenné uniformě bylo příjemně. Déšť se brzy změnil v liják, lesní pěšiny v rozbahněné bystřiny, padla hustá mlha a když jsme se ve dvě ráno doplazili na Tesák, byli jsme promočeni skrz naskrz.
Kromě několika litrů vody v uniformách jsme si odnášeli 28 km v nohou náročným terénem a v srdci pevnou víru, že letos to bylo opravdu naposledy a na noční přechod Hostýnských vrchů nás už nikdo nikdy nenachytá.
Uvidíme se tedy zase na jaře!
Účastí na tomto pochodu vyjadřujeme tichý respekt čs. vojákům z paraskupiny Clay, kteří touto trasou prošli po svém seskoku v noci z 12. na 13.dubna 1944. Byli to npor. Antonín Bartoš, čet. asp. Jiří Štokman a čet. asp. Čestmír Šikola.
Text Petr Březina, foto Petr Březina a Josef Blaha
FOTOGALERIE