Po dlouhé čtyřleté pauze, zapříčiněné pandemií koronaviru a následujícími neblahými událostmi ve světě, se našim slovenským přátelům letos podařilo uskutečnit další, v pořadí už osmý, ročník tohoto největšího setkání příznivců vojenské historie a techniky na Slovensku. Nemohli jsme u toho s Drsňákem chybět.

Tankové dni Laugarício jsou velkou akcí se vším všudy. Počínaje prostorem, počtem účastníků i návštěvníků, množstvím zúčastněné techniky, přes objem zvířeného prachu, rozměry explozí a výbuchů až po velikost závěrečné párty a hlučnost aparatury dýdžeje na ní. To vše ale dodává setkání jedinečnou atmosféru, kvůli které rozhodně stojí za to vážit do Trenčína cestu.

A když na Tankové dni, tak jedině s pásovým vozidlem. Carrier zde nikdy nepatří mezi ty největší, to ostatně ani naše letošní silná dvoučlená výprava, hájit barvy československé exilové armády nám to ale nijak nezabránilo. Prostor, určený pro náš tábor, byl atraktivně i strategicky umístěný zároveň – naproti přes hlavní cestu U.S. ležení a základna organizátorů, levý bok nám kryla francouzská cizinecká legie, zprava taneční parket s arénou a nedaleko v týlu veřejné záchodky. Lepší místo jsme si nemohli přát. A aby toho nebylo málo, organizátoři nám tábor ještě vylepšili další zajímavou technikou obrněné brigády včetně samohybného děla Sexton.

Celá sobotní show byla jako obvykle bombastická, včetně hlavní bojové ukázky na téma Carentan a divokých leteckých soubojů z první i druhé světové války. Zvláště ty druhé jsme si vychutnali doslova nadosah ruky na břehu Váhu, kam jsme se s Drsňákem uchýlili po taktickém ústupu z amerických linií krátce před německou ofenzivou. Díky tomu jsme také zjistili, že říční valouny velikosti kriketového míčku nejsou zcela kompatibilní s pojezdovým ústrojím carrieru a otáčet se v nich na místě se nevyplácí. Pás jsme ale naštěstí nezuli a naopak k nám dočasně přidělená příslušnice ATS si mohla díky tomu konečně vyzkoušet svou vysněnou práci tankové mechaničky.

Pomyslnou třešničkou na dortu akce pak už byla jen tradiční návštěva Drsňákových fanoušků, se kterými jsme jako obvykle strávili příjemné chvíle v táboře. Jen škoda, že se vídáme tak sporadicky, je zde určitě prostor k zlepšení!

A to už byla téměř závěrečná tečka za osmými Tankovými dny Laugaricio, ročníkem, který hodnotíme zatím jako nezdařilejší a nejpříjemnější. Snad jsme k tomu svou špetkou přispěli i my. Děkujeme organizátorům, spoluúčinkujícím i divákům a těšíme se na další, 9. ročník.

Text Petr Březina, fotografie Petr Březina a Martin Tomeš.

FOTOGALERIE