Dukelský průsmyk. Tato dvě slova znamenají lidskou odvahu, statečnost a vůli. Ale také jsou symbolem pro nesmírné utrpení a nesmyslných ztrát. Dukelský průsmyk – na tomto místě se Československá vojska probila v roce 1944 do vlasti …
Je dobře, že se na tuto krvavou vojenskou operaci nezapomíná. V nedávné době byl natočen dvoudílný dokument režiséra P. Hviždě “Dukla, krev a mýtus”, který bez příkras a ideologického zkreslování minulosti zdokumentoval kruté boje. Poslední vzpomínkou na tuto historickou událost byla “Rekonstrukce boje o Vyšný Komárnik”, která proběhla dne 7.9.2001. “Slovenská spoločnosť vojenskej histórie a strelcov z historických zbraní” uspořádala tuto vzpomínkovou akci na místech, kde se před 57 lety opravdu bojovalo. Přestože se jednalo o jednu z prvních bojových ukázek na Slovensku, je třeba říci, že organizačně byla skvěle zajištěna. Počínaje ubytováním a stravováním, přes zajištění cvičné munice a pyrotechnických efektů, konče přípravou bojiště a informovanost účinkujících. Toto vše zajistila parta několika nadšenců v čele s Romanem Moravcem a za pomoci Slovenskej colnej zprávy a Policie SR. Odměnou jim bylo cca 2500 diváků (což je na tak odlehlý kout Slovenské republiky poměrně hodně) a zájem médií, nejenom Slovenských, které uvedly krátký šot z této akce ve svém hlavním zpravodajském pořadu.
Pořadatelé se pokusili zobrazit kruté boje, které v těchto místech probíhaly. “Věrnost” předvedení byla dána především počtem účastníků a technickými možnostmi. Na straně spojenců se účastnilo cca 30 Rusů a cca 10 Čechoslováků – příslušníků Svobodova sboru, na německé straně to bylo cca 18 příslušníku Wehrmachtu.
Ukázka začala zajmutím německé předsunuté hlídky ruským průzkumným oddílem. Následně se tento oddíl pokusil z chodu dobít německé pozice. Narazil ale na rozhodný odpor, který vyústil v krátký výpad německých vojsk a tím byli Rusové zatlačeni zpět do údolí. Poté na německé pozice, které byly na svahu pod lesem, zaútočili vojáci Svobodova armádního sboru, ale i oni byli odraženi. Lví podíl na odražení obou útoků mělo kulometné hnízdo, které ovládalo značnou část bojiště. Němci zorganizovali protiútok. Do obrněného transportéru nastoupilo úderné družstvo a vyrazilo proti pozicím Čechoslováků, které byly na protějším svahu. Překročilo rozvodněný brod a před československými zákopy sesedlo a postupovalo v rojnici za haklem. Ten nechali Čechoslováci projet za své zákopy, kde se o něj postaralo protitankové dělo. Německá pěchota, zbavená své pancéřové opory, kvapně ustoupila, kryta kouřovou clonou. Sotva se zbytky úderného družstva vrátily do pozic na svahu, začal dělostřelecký přepad. Ten rozrušil obranu a především zničil nejdůležitější německý opěrný bod – kulometné hnízdo. Poté nastoupila společně ruská a československá pěchota. Několikanásobnou převahu se fašistům nedařilo zastavit. Na levém křídle německé obrany na chvíli držel v šachu ruskou pěchotu lehký kulomet, ale když ho přesná rána ruského odstřelovače umlčela, nastálo již ruským “soldátům” nic v cestě. Na středním úseku německé obrany svedli Čechoslováci boj muže proti muži. Zákopy byly dobity a Němci poraženi. Nad bojištěm jako obvykle zavlály prapory vítězů.
Přesto, že se nejednalo o velkou ukázku, scénář byl poměrně složitý, boj se přeléval z jednoho kopce na druhý a účastníci v rámci možností věrně ztvárnili dobývání Dukelského průsmyku. Diváci ocenili vystoupení účinkujících v dobových uniformách (především kluby z ČR) potleskem. Pamětníci ovšem poznamenali, že ukázka není dost věrná, neboť před 57 lety bylo údolí poseto mrtvolami padlých vojáků obou stran …
Na závěr akce Obšár 2001 smíšená československo – ruská historická jednotka našeho klubu vztyčila na místním vojenském hřbitově Československý prapor a čestnou salvou uctila památku obětí bojů v Dukelském průsmyku.
Zpracoval: Jiří Kučera
FOTOGALERIE