V pátek 24. června 2022 jsme si připomněli kulaté výročí ležácké tragedie, kdy Němci jako součást pomsty za likvidaci zastupujícího říšského protektora Heydricha tuto malou osadu na Chrudimsku vypálili a obyvatele zavraždili. Společně s Lidicemi se tak Ležáky staly synonymem nacistického teroru proti civilnímu obyvatelstvu na okupovaných územích.

Na rozdíl od Lidic, které byly čistou obětí německé msty, obyvatelé Ležáků se ale aktivně zapojili do odboje ukrýváním radiostanice Libuše a pomocí radiotelegrafistovi Potůčkovi z paravýsadku Silver A. Ležáčtí tedy nebyli pasivními oběťmi teroru, byli to vlastenci, kteří v boji proti okupantům s vědomím možných důsledků přinesli oběť nejvyšší. Domnívám se, že právě tato premisa stála za rozhodnutím Památníku Lidice a Ležáky uspořádat v sousedství pietního místa bývalé osady edukativní program pro školy, představující ne oběti, ale Čechoslováky bojující – v tomto případě v řadách exilové armády.

Zde, na místě, které by mělo být pro každého Čecha posvátné, jde o velmi citlivou otázku, ale věřím, že toto rozhodnutí bylo správné a cílem bylo mladé generaci ukázat, že Češi rány ne jen trpně přijímali, ale byli je schopni nepříteli i zasazovat, tak, jak to dokázali třeba Gabčík s Kubišem, naši piloti RAF nebo příslušníci obrněné brigády u Dunkerque. A samozřejmě v rámci jejich možností i stateční obyvatelé Ležáků.
Kromě našich ukázek vybavení, výstroje a výzbroje československé zahraniční armády ve Velké Británii probíhal po celý den přímo na území památníku pietní program, který večer vyvrcholil koncertem pardubické filharmonie a premiérou dokumentárního filmu Stříbrné requiem o odboji na Pardubicku.

Děkujeme organizátorům za pozvání a věříme, že akce splnila svůj účel – připomenutí nutnosti bojovat se zlem, někdy i za cenu nejvyšší.

Text Petr Březina, foto Petr Březina, Luboš Mezník

FOTOGALERIE