Když jsme se vydali v dubnu 2024 na pravidelný pokračovací dělostřelecký výcvik do Anglie, netušili jsme, jaké dobrodružství nás čeká. Naším cílem byla Salisburská pláň, kde jsme měli opět pracovat s 25liberním kanónem z druhé světové války. A nejenom s ním, ale hned s celou baterií těchto legendárních britských děl. Počasí nám však připravilo nečekané překvapení v podobě bouře Panda, která se rozhodla řádit nad britskými ostrovy právě na velikonoční Velký pátek. Ledový vichr, přívalový déšť a krupobití nám připravily v poli perné chvíle. Ale popořádku…
Hlavní náplní našeho výcviku byla práce s britským 25liberním kanónem. Pamatuji si, jak jsme se před lety poprvé postavili k této impozantní zbrani. Britští instruktoři nám tehdy trpělivě vysvětlovali její konstrukci, učili nás, jak správně mířit a nabíjet. I nyní, navzdory Pandě, která nám ztěžovala práci, jsme se do úkolu pustili s nadšením. Bylo fascinující sledovat, jak se z nás postupně stávala sehraná posádka. Manipulace s kanónem v silném větru a dešti byla výzvou, ale zároveň nám to pomohlo lépe pochopit, s jakými obtížemi se museli potýkat skuteční dělostřelci během války. Každý úspěšný výstřel v těchto podmínkách byl pro nás malým vítězstvím nad rozmary počasí, a i když jsme si sáhli na dno svých psychických i fyzických sil, Panda nás nezlomila. Sluneční paprsky, vyšlé nad rozbahněnou plání na samém konci výcviku, pak byly symbolickou tečkou za řáděním bouře.
Kromě praktického tréninku jsme měli před a po akci možnost navštívit i několik významných britských vojenských muzeí. V Museum of Military Medicine jsme žasli nad vývojem vojenského lékařství. Osobně mě zaujaly staré uniformy a lékařské vybavení, které nám připomnělo, jak náročná byla péče o raněné vojáky v minulosti. Dalším zážitkem byla návštěva Imperial War Museum v Duxfordu. Jako milovník letectví jsem byl v sedmém nebi. Moci vidět na vlastní oči legendární stroje jako Spitfire nebo Lancaster bylo splněním mého dávného snu. Expozice nám poskytly širší kontext pro náš výcvik s 25liberním kanónem a pomohly nám lépe pochopit jeho roli v širším obrazu války. V Duxfordu jsme kromě prohlídky položili vlčí mák i u památníku československých letců RAF, svíčku jsme zapálili i v naší sekci Brookwood War Cemetery. Nakonec jsme zavítali do Royal Air Force Museum v Londýně. Tady jsme strávili hodiny prohlížením expozic o bitvě o Británii a strategickém bombardování. Bylo dojemné stát před letadly, která psala historii. Uvědomili jsme si, jak důležitá byla spolupráce mezi pozemními a vzdušnými silami během konfliktu.
Závěrem – i když nám počasí v podobě bouře Panda příliš nepřálo, náš výcvik v Anglii 2024 se stal nezapomenutelným zážitkem. Bouře nad Salisburskou plání nám paradoxně celou akci ještě více zpestřila a dodala jí na autentičnosti. Když jsme odjížděli domů, byli jsme plní nových znalostí, zážitků a historek. Panda nám zase ukázala, že historie není jen o čtení knih a prohlížení exponátů v muzeích. Je to o prožitku, o pochopení podmínek, ve kterých se odehrávaly klíčové momenty dějin. Naše “bouřlivá” Velikonoční výprava nám dala jedinečnou příležitost na vlastní kůži zažít něco z toho, co prožívali vojáci před osmdesáti a více lety. Myslím, že na tuhle akci budeme vzpomínat ještě hodně dlouho. A kdo ví, třeba se sem za rok vrátíme znovu – tentokrát snad za lepšího počasí! Ale ať už bude počasí jakékoli, jsme připraveni čelit výzvám a dále prohlubovat náš zájem o vojenskou historii. Protože jak jsme se přesvědčili, někdy jsou to právě ty nejobtížnější podmínky, které nám poskytnou ty nejcennější zkušenosti.
Text Josef Blaha a spol.
Foto Marcela Volfová, Josef Blaha a Petr Březina
FOTOGALERIE
