Britské transportéry Carrier a jejich historie

Počátky Universal Carrieru se datují na konec 20. let 19. století a dalo by se říci, že šlo o typicky britskou konstrukci – design zastaralý už v době svého vzniku, který vlastně nikdy nesloužil svému původnímu určení, ale adaptovaný pro mnoho dalších úloh a použití a nakonec fungující spolehlivě po mnoho let ve všech armádách Commonwealthu a jeho spojenců.

Jak už sám název napovídá, šlo o vskutku univerzální vozidlo, používané v rolích nosičů mnoha různých zbraní, jako zásobovací, průzkumný a mnohdy i bojový prostředek. Díky jeho variabilitě jsme se s ním mohli setkat na bojištích v Evropě, v Africe, ale i na Středním Východě a v Asii. Postupem času byly carriery vyráběny v různých modifikacích kromě rodné Velké Británie i v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu.

Ale vraťme se na začátek. Vznik tohoto vozidla je spojen s britskou firmou Carden-Loyd, která koncem 20. let přišla s koncepcí malého jednoduchého pásového podvozku, který byl později využit jak pro stavbu lehkých tanků Vickers, tak i dělostřeleckých tahačů Dragon a dalších vozidel. Po určitých konstrukčních změnách vznikl prapředek Universal Carrieru – Machine Gun Carrier. Ten již obsahoval většinu standardních konstrukčních prvků carrieru – pohon běžným osmiválcovým motorem V8, který přes čtyřstupňovou převodovku poháněl standardní zadní nápravu z nákladního vozu Ford. Unikátní byl systém řízení – klasický volant přes systém táhel a pák mechanicky vysouval střední pojezdová kola, při ostrém zatáčení pak přibrzďoval jednu bubnovou brzdu na zadní nápravě. Díky této konstrukci bylo řízení carrieru velmi podobné běžnému automobilu a pro jeho zvládnutí nebylo třeba dlouhého výcviku. Výzbroj tvořil těžký kulomet Vickers na jednoduché lafetě v přední části vozidla.

Zhruba v době zahájení výroby Machine Gun Carrierů získala britská armáda do výzbroje dlouho očekávanou zbraň, lehký kulomet Bren. Ten se měl stát postupně klíčovou zbraní pěchoty a ve většině rolí nahradit těžké a zastarávající kulomety Vickers, jejichž konstrukce pocházela ještě z doby před 1. světovou válkou. Tomu se samozřejmě musela přizpůsobit i výroba carrierů a tak vznikl ikonický Bren Carrier. Dnes máme tendenci nazývat „brencarrierem“ každé vozidlo z rodiny carrierů, ve skutečnosti byl ale Bren Gun Carrier pouze jeden z řady podtypů, který byl operačně nasazen jen relativně krátkou dobu a dnes jde o sběratelsky velmi raritní vozidlo. Předpokládané použití Bren Carrieru spočívalo v rychlé přepravě dvoučlenného kulometného týmu na místo jeho nasazení, ideálně spojeném s křídelním obchvatem nepřítele. Kulometný tým poté vozidlo opustil a dále plnil svůj úkol jako pěchota, zatímco řidič se s carrierem stáhnul mimo dosah nepřátelské palby. Každý britský pěší prapor byl v roce 1940 tabulkově vybaven deseti Bren Gun Carriery, které tvořily samostatnou četu.

Dalším typem sloužícím paralelně s Bren Gun Carrierem byl Scout Carrier, vozidlo určené primárně pro ofenzivní průzkum v rámci bývalých jezdeckých pluků, který se od Bren Carrieru lišil nástavbou a dalšími detaily. To ale nebylo vše, Cavalry Carrier a Carrier Armoured Observation Post doplňovaly širokou rodinu unikátních konstrukcí na pásovém podvozku carrierů. S tímto spektrem různých jednoúčelových nosičů vstupovala Anglie v roce 1939 do války.

Po evakuaci zbytků BEF od Dunkirku a ztrátě většiny vozidel na francouzských plážích byly zřejmé dvě věci – carrier jako takový se v poli osvědčil, ale v době kritického ohrožení Velké Británie bylo nadále zcela neúnosné vyrábět několik speciálních variant namísto jedné víceúčelové.

Úkol byl tedy jasný – na vyzkoušeném podvozku vytvořit jednu univerzální nástavbu, použitelnou pro všechny uvažované role. Na základě poznatků z Francie byl boční pancíř protažen na bocích i vzadu, pancéřový plát kryl nově motor ale pouze shora, boční kryty, jednoduše demontovatelné, byly z obyčejného plechu. Všechny stroje byly připraveny k montáži radiostanic. Tak vznikl Carrier Universal Mark I a na jeho bázi pak speciální verze Carrier Mortar Mark I a Carrier Armoured Observation Post Mark II.

Masová produkce těchto typů začala v roce 1940 a pokračovala az do roku 1942, kdy byla spuštěna výroba poněkud pozměněných modelů Carrier Universal Mk. II, Carrier Mortar Mk. II a Carrier AOP Mk.III. Paralelně probíhaly úpravy stávajících Mk.I na standard Mk.II. Carriery Mark II měly poněkud zjednodušenou nástavbu, jiné uspořádání vnitřního vybavení a místo pro čtyři členy osádky (oproti třem u Mk. I). V roce 1944 pak začala výroba poslední varianty carrierů Mark III, které se lišily především svařovanou konstrukcí a inovovaným krytem pohonné jednotky. Kromě zmíněných typů existovaly ještě speciální modifikace plamenometné, kulometné, zdravotnické a další. Výroba všech verzí dosáhla do konce války mnoha desítek tisíc kusů a udělala tak z carrieru nejmasověji vyráběný obrněný transportér v historii.

Carriery sloužily i ve většině československých exilových jednotek, a to v Africe u Čs. samostatného pěšího praporu 11 – Východního a později 200. lehkého protiletadlového pluku (typ Mk.I), u Čs. samostatné brigády a později u Čs. samostatné obrněné brigády v Anglii (postupně typy Mk.I, Mk.II a Mk.III), i u 1. čs. samostatného armádního sboru v SSSR (typ Mk.II). Některé z nich pak dojely se svými osádkami až do osvobozeného Československa, kde stroje postupně dosloužily ve výcviku.

Ještě něco málo k typicky britskému označování carrierů – celý název zněl např. Carrier Universal No.1 Mk.I*, přičemž slova určovala primární použití vozidla, latinské číslo typ motoru a římská číslice variantu provedení. Hvězdička pak značila, že jde o carrier vyrobený v Kanadě, nikoli ve Velké Británii. Vozy vyrobené v Austrálii a na Novém Zélandu pak byly označeny LP (Local Pattern). Pokud bylo za typem písmeno W (Welded), šlo o carrier se svařovanou korbou namísto nýtované.

Text Petr Březina, foto archiv

FOTOGALERIE

14.12.2020|