Kapitola dvacátá první
Když nám poručík Goodbody začátkem června oznámil, že se budeme vyloďovat na strategicky důležitém kusu bažiny, druhý den polovina 12.čety dostala záhadnou střevní nemoc a když pak nám zbylým zdravým řekl, že žádá letectvo o předinvazní bombardování perutí B-17, námořnictvo o dvoudenní dělostřeleckou přípravu z válečných lodí a pancéřový invazní člun a armádu o rotu tanků a protileteckou baterii, onemocněl záhadnou střevní chorobou i zbytek čety.
Ministerstvo války mu samozřejmě ve všem vyhovělo a tak jednoho červnového rána nastoupil zbytek 12.čety, tj. poručík Goodbody, seržant Transom, vojín Drogue, vojín Gripweed, vojín Clapper a tři vojáci blíže neidentifikovatelné národnosti, o kterých poručík Goodbody tvrdil, že jsou to portorikánští Američané, do železné pramice, poháněné čtyřmi vesly. Jedinou podporou nám byli prám s baterií minometů, ocitnuvší se omylem v našem sektoru a stařičký dělový člun s jediným impozantním kanónem ráže 406mm, který tudy proplouval do loděnic k sešrotování.
Když jsme se blížili k pobřeží začínal se mě zmocňovat neklid. Na břehu se tyčily protiinvazní překážky a za nimi několik pásem obrany a v nich nepřítel, který měl asi trojnásobnou převahu. Hlavní a jedinou podporou byl vojín Drogue se svým BRENEM. Portorikánští Američané mluvili neznámou řečí a až teprve po důkladné rozborce jejich zbraní jsem uznal, že to opravdu nejsou předovky! Modlil jsem se ke Královskému námořnictvu, aby nás nenechalo na holičkách. Mé modlitby byli vyslyšeny. První výstřely z dělového člunu doslova sfoukly invazní překážky. Ani jsem se nemohl dlouho kochat tou spouští a už slyším poručíka, jak nás žene ven z člunu. Vyskakuji do vody a společně s vojínem Clapperem se brodíme k pobřeží. Střílíme naslepo a občas zaslechnu i náš BREN. Bohužel pověstná sedmá vlna mně propláchla můj věrný Lee Enfield MkIII. a tím ho vyřadila z provozu. To už nás dostihují ostatní a vyháníme Němce z jejich předsunutého postavení. Zastavují nás protiinvazní překážky. Poručík dává znamení světlicí pro minometnou baterii a my ostatní se urychleně stahujeme. Do míst ze kterých byla odpálená světlice dopadla minometná salva, která zlikvidovala překážky. Poručík Goodbody nás s pokřikem “CHARGE!” zvedá do útoku. S nasazenými bodáky vyrážíme kupředu. Otřesení Němci druhosledových a pomocných jednotek se znovu stahují. Dostáváme se do jejich prvního postavení a pak i do druhého. Pokračovali bychom i dál, ale v německém týlu se zvedá masa záložních jednotek a vrhá se do protiútoku. Pod ochranou BRENA a kouřové clony kvapně ustupujeme. Zachytáváme se v bývalém německém prvním postavení. Můj Enfield je nefunkční, tak na nepřítele házím obranné granáty. Když už třetí nevybuchnul, dívám se na datum výroby: 1918! Naštěstí ostatní spolubojovníci jsou na tom lépe a tak je německý protiútok rozbit. Znovu se vztyčujeme do útoku. V boji zblízka vyřazuji dva Němce, ale pak jsem zraněn na noze a nemohu dál. Z 12.čety toho moc nezbývá: Poručík Goodbody, vojín Drogue, vojín Gripweed a jeden portorikánský Američan v ruském námořnickém tričku se svojí předovkou! Do zmatku, který nastal, někdo vystřelil světlici a tak minometný přepad dopadl doprostřed bojujících jednotek. Jenom zázrakem se nikomu z našich nic nestalo. Nad bojištěm zavládl zlověstný klid. I poslední německý opěrný bod – kulometné hnízdo – je potichu. Vtom se vztyčuje portorikánský Američan a s typickým americkým pokřikem “Uráááá” se rozbíhá proti kulometnému hnízdu. Dávka z MG42 ukončila jeho odvážný výpad. Zpoza kulometného hnízda se vynořuje skupina Němců a vybíhá do protiútoku. Asi si vzali příklad z Portorikánce a tak je potkal stejný osud – vojín Drogue je zlikvidoval svým BRENEM. Poručík Goodbody, následován svým příkazníkem vojínem Gripweedem, vyráží proti kulometnému hnízdu. Střílejí a hází na něj granáty. Pak jsou ale zasaženi a nemohou dál. Naštěstí z druhé strany napadá kulometné hnízdo vojín Drogue a dlouhou dávkou z BRENA ho likviduje!
GOD SAVE THE KING!
Zpracoval: Sgt. Quido Transom
Přečtěte si: Jak se chystá vylodění
Fotografie poskytl MedWěd.
FOTOGALERIE