Ocenění významných králických občanů u Pěchotního srubu K-S 14 „U cihelny“

V sobotu 26. října se před Pěchotním srubem K-S 14 “U cihelny” konal již tradiční slavnostní akt k 101. výročí vzniku samostatné Československé republiky za účasti starosty města Králík Ing. Václava Kubína, starosty města Žamberku Ing. Bc. Oldřicha Jedličky, zástupců Celních úřadů Pardubice a Hradec Králové a řady dalších hostů ze Slovenska a České republiky. Akce proběhla společně se Vzpomínkovou slavností na počest padlých příslušníků Finanční stráže RČS, kterou pořádá každoročně Východočeský klub celních veteránů ve spolupráci s dalšími organizacemi.
Při příležitosti slavnostního aktu byly Muzeem K-S 14 uděleny Medaile četaře Arnošta Hrada dvěma významným králickým osobnostem in memoriam, panu Františku Vorlickému, prom. dentistovi a panu Bohumilu Vraštilovi, za jejich účast v organizovaných skupinách III. odboje v období nesvobody a útlaku, kdy svými činy v odboji nebo pomocí vězněným osobám riskovali nejen svůj život a svobodu, ale i pronásledování svých blízkých. V důsledku své činnosti byli v 50. a 60. letech 20. století uvězněni, nebo jiným způsobem postiženi.
Medaile za oba oceněné převzali z rukou ředitele Muzea K-S 14 Ing. Richarda M. Sichy pozůstalé děti oceněných Mgr. Irena Vorlická a syn Bc. Miloslav Vraštil.

František Vorlický  se narodil v roce 1920 v České Rybné. Vystudoval střední školu pro zubní techniky a po osvobození promoval na Lékařské fakultě v Praze v témže oboru. Po absolvování studia si zřídil soukromou ordinaci a laboratoř v Lichkově. Znárodňování zdravotnictví v roce 1952 donutilo ale Františka Vorlického přijmout místo v nově vytvořeném ústavu národního zdraví v Králíkách, kde po čase ochotně zahrnul do své pracovní náplně i zubní péči v internačním klášteře na Hoře Matky Boží v Hedeči, který byl jinak pro civilisty nedostupný. Díky těmto návštěvám a pod záminkou zubního ošetření, společně s dalšími umožňoval předávání soukromých dopisů a zpráv od internovaných řeholníků mimo klášter a byl nápomocen vybudování tajné přepážky pro jejich předávání v ordinaci na Velkém náměstí v Králíkách.
Činnost byla ukončena z důvodu udání a celá akce byla vyšetřována v roce 1956 na StB Žamberk. Vyšetřování bylo později zastaveno z důvodu úmrtí hlavního označeného viníka ve vazbě na infarkt.
Po znárodňování soukromého majetku byl rodině Vorlických zestátněn jejich dům v Lichkově a po dlouhodobém nátlaku se rodina v roce 1966 odstěhovala do Žamberku. Zde František Vorlický pracoval až do konce svého života na poliklinice, zemřel v roce 1992 ve věku nedožitých 72 let.

Bohumil Vraštil se narodil do rodiny českého respicienta finanční stráže v Humenném roku 1928. Své dětství prožil v pohraničí nedaleko Šahů. Den před okupací se rodina přesunula do Žamberka, kde se Bohumil Vraštil vyučil hodinářem a stal se členem zdejšího Sokola a Junáka.
Po únoru roku 1948 se mladí skauti nechtěli smířit s vývojem společnosti a založili junáckou odbojovou skupinu JUPOR (Junácká Podzemní Organizace) a snažili se využít každou příležitost, aby dali najevo svůj nesouhlas s nově nastoleným komunistickým režimem. Bohumil Vraštil byl zatčen na podzim roku 1949 v Žamberku, kde proběhl i první výslech na stanici StB, poté byl převezen do věznice v Hradci Králové, kde byl denně brutálně vyslýchán, avšak nikdy nikoho neprozradil. Začátkem prosince roku 1949 začal soudní proces s celou skupinou, ve kterém obžaloba navrhovala tresty smrti. Bohumila Vraštila odsoudil Státní soud Praha 21. prosince 1949 za velezradu k 25 letům těžkého žaláře, zostřeného čtvrtletně tvrdým ložem, peněžitého trestu, konfiskaci jmění, propadnutí věcí a ztrátě čestných práv občanských.
Trest vykonával nejen ve věznicích Plzeň Bory, Leopoldov, Pankrác a Mírov, ale i v pracovních táborech Vojna u Příbrami či Rovnost na Jáchymovsku. V roce 1964 byl po téměř 15 letech propuštěn z věznice Valdice u Jičína, a to bez vlastní žádosti s podmínkou na sedm let.
Z komunistických kriminálů, které mu vzaly nejlepší léta života, se Bohumil Vraštil vrátil k rodičům do Králík. Zde se oženil a založil rodinu. Pracoval jako hodinář v Klenotech na Velkém náměstí a pečoval o historicky cenný hodinový stroj na králickém kostele a bývalé radnici. Opravoval a udržoval také věžní hodiny v okolních obcích.
Na následky dlouholetého věznění a těžké práce v uranových dolech zemřel Bohumil Vraštil v roce 1998 ve věku nedožitých 70 let.

Text a foto (pietní akt): Michaela Wecker, Muzeum K-S 14
Foto (Bohumil Vraštil, František Vorlický): archiv Muzeum K-S 14

Fotogalerie: https://www.zonerama.com/MuzeumK-S14/Album/5728103

UKÁZKA Z FOTOGALERIE

17.12.2019|